Sopky ( referát do ZEK )
Sopky
Sopka neboli vulkán je místo, kde láva a sopečné (vulkanické) plyny vystoupí na zemský povrch, ať již na souši nebo pod vodou. Většina sopek mívá sopečný kužel tvořený utuhlou lávou nebo sopečnými vyvřelinami.Sopky se vyskytují zejména podél zlomů litosférických desek,a také v místech kde se jedna oceánská deska podsouvá pod pevninskou nebo jedna oceánská deska pod druhou (vznik podmořských sopek). Během vzniku sopky dochází k celé řadě událostí, které ovlivňují nejenom blízké okolí lávovými výlevy, ale i místa, která mohou být tisíce kilometrů daleko. Během sopečné erupce dochází k odplynování magmatu, čímž se uvolňují sopečné plyny, které mohou změnit klimatické podmínky na velkém území. V závislosti na vlastnostech magmatu, které se dere na povrch, vznikají různé druhy sopek. Mezi nejrozšířenější patří ploché štítové sopky a příkré stratovulkány.
Štítová sopka
Je druh sopky s velice mírně ukloněnými svahy, které jsou tvořeny mnoha vrstvami vysoce mobilními a tedy viskózními lávami. Oproti stratovulkánům nebývají štítové sopky explozivního charakteru a jejich erupce se projevují výlevem značného množství lávy do okolí. Láva se v podstatě pouze vyvalí z trhliny a začne se rozšiřovat do okolí. Pohybující se láva ale může napáchat značné materiální škody. Na Zemi jsou nejznámější sopky z oblasti Havajských ostrovů, kde se nachází Kilauea či Mauna Loa. největší štítová sopka a hora v celé sluneční soustavě - Olympus Mons na Marsu
Stratovulkán
Vytváří relativně štíhlý, strmý kužel s vrcholovým kráterem. Jsou to většinou sopky explozivního charakteru Sopečný kužel vytvořený střídáním lávových proudů a nánosem prachu a kusů hornin. Zvýšenou viskozitu magmatu způsobuje vysoký obsah oxidu křemičitého (SiO2)mezi nejznámější sopky patří ..Etna (Itálie) Vesuv (Itálie) Stromboli (Itálie)
dále dělíme sopky na :
a) vulkány: jsou aktivní sopky explodující pravidelně nebo alespoň jednou za 10000let.
b)spící sopky: tak označujeme sopky,které za posledních 10000let nevybuchly.
c)vyhaslé sopky: tak označujeme sopky které neprojevily aktivitu ani za 25000let.Ale i ty se mohou navrátit mezi vulkány.
Příznaky přicházející erupce
Častější seismické záchvěvy, jejichž intervaly se zkracují, zvyšování kyselosti vody (obsah kyseliny sírové), změny tvaru sopky, záznamy o pohybech magmatu – to vše nasvědčuje tomu, že vulkán se začíná probouzet. Určitou dobu trvá, než plyny a magma prorazí na povrch. A tak erupci, která se připravuje, lze předpovědět nejméně týden dopředu, takže je možné obyvatele ohrožených oblastí včas vystěhovat.
V roce 1943 objevil jeden mexický rolník na svém poli trhlinu, ze které stoupal dým. V noci se odtud ozval výbuch a ráno na jeho poli stál 9. metrový kužel, z jehož vrcholku stále ještě létal popel a úlomky hornin. Zrodila se nová sopka, koncem roku dosáhla sopečná hora výšky 300 metrů a pohřbila pod sebou vesnici Paricutin, jejíž jméno dostala. V další fázi začala z vrcholu vytékat láva, která zničila městečko vzdáleno 10 kilometrů po deseti letech své činnosti utichla a zůstává v klidu dosud. Sopky nikdy nevznikají náhodně. Jejich činnost je vždy svázána s místy, kde je k povrchu vynášeno hlubinné teplo v podobě rozžhavených hornin zvaných magma.
Dosáhne-li magma zemského povrchu, říká se mu láva.
Peléiský typ erupce
je nejznámější a prakticky nejničivější typ erupce pojmenovaný podle sopky Mont Pelée. Když explodovala, roku 1902, byl vysoko do stratosféry vymrštěn sloup popela a kusů žhavé lávy. Zároveň se dolů po úbočí hory valila smrtící lavina žhavých plynů a popele, která zahubila téměř všechny obyvatele nedalekého města Saint-Pierre, což činilo asi 30 000 lidí. Při erupcích pelejského typu se vychrlí sloup popela, hornin a plynů až do výšky 30km. Jednotlivé bloky(BOMBY)jsou tou obrovskou silou rozmetány na drobné částice,které zalehnou okolní krajinu jako příliv smrtícího prachu.
Někdy jsou erupce tak silné,že je zničen i sám vulkán. V nejhorším případě se vulkán celý rozpadne.
Vulkány odedávna přitahují pozornost člověka. Vzbuzují respekt i úctu zároveň. Mnohé národy v minulosti, ale i dnes, považují sopky za posvátné anebo sídla bohů. Již staří Řekové uctívali boha ohně Héfaista, který sídlil pod činnými sopkami. Římané tohoto boha převzali a přejmenovali na Vulkána a odtud pochází i název pro sopky – vulkány.
Nejničivější erupce
Tambora (Indonésie) 1815 92 000
Krakatoa (Indonésie) 1883 36 000
Mont Pelée (Martinik) 1902 30 000
Etna ( Sicílie, Itálie) 1669 20 000
Nejvýznamnější sopky světa (výbuch)
Vesuv (Apeninský pol.) 1277 m 1944
Stromboli (Liparské os.) 926 m 2007
· Sopečný popel a prach, který se dostal do stratosféry po výbuchu Mount St. Helens roku 1980 a Pinatuba roku 1991, údajně ovlivnil na několik let světové klima.
· Na zemi je o kolo 1300 aktivních sopek, pod mořskou hladinou jich je 800.
· Sopka mohou být staré od několika desetiletí až několik milionu let.
· Láva má teplotu až 1000 stupňů celsia.A dosáhne rychlosti až 165 m/s.Láva si může udělat vlastní koryto (dlouhodobé erupce-Havaj a Etna).